Jirkův coming out (2)

Ve čtvrtek 30. září 1999 jsem se u táborového ohně STUDu poprvé setkal s Jirkou. V následujících dnech jsme si vyměnili několik mailů, jejichž obsah jste mohli najít na předchozí stránce. Zde je výběr z Jirkových poznámek o jeho víkendovém rodinném coming outu.

Svůj coming out jsem měl rozplánován do dvou fází. V sobotu, až budeme doma s matkou sami, jsem jí to chtěl říct. Otci pak další týden v pátek (ten den jsem s ním měl možnost být sám). Týden předtím jsem už doma naznačoval, že bych jim chtěl něco sdělit. Připravil jsem si i dopis, ve kterém jsem se vypovídal, protože jsem počítal s tím, že až to budu povídat rodičům, tak na něco určitě zapomenu. Prostě - vše bylo naplánováno…

...a vše dopadlo jinak.

PÁTEK, 15. 10. 1999

Ten den jsem si vůbec nevěřil, že to zítra udělám. Přijel jsem v pátek kolem 13.30 domů. Vlastně jsem na to pořád myslel. Doma byl jenom bratr.

Během večeře jsem začal o tom, že bych matce chtěl něco říct, ale až zítra. Ptala se, co to bude a pořád se usmívala. Opověděl jsem, že jí to řeknu až zítra. Zeptala se, proč se o tom zmiňuju teď, když jí to stejně nechci říct. Na to jsem řekl, že kdybych na to zítra zapomněl nebo bych se z toho chtěl vykroutit, tak aby mě trochu "přitlačila". "Tak to tě můžu přitlačit klidně teď."

Ptala se, jestli se nemusím ženit nebo jestli mě nevyhodili ze školy a na další pitomosti. Řekl jsem, že to není nic strašnýho, ale jí se to tak možná bude jevit. Pokračoval jsem, že si myslím, že by to mohla tušit a že bratr to asi ví. Řekl jsem, že to asi budu mít těžší než jsem si myslel, protože ona mluví o úplně opačných věcech, než jsem měl v úmyslu (měl jsem na mysli to, jak mluvila o svatbě). Na chvilku se zamyslela. "Myslíš, že seš na stejný, teda opačný, vlastně stejný pohlaví?" Bylo poznat, že se jí to těžko říká. Teď už mně bylo jasný, že nemůžu říct NE a zítra o tom znovu začít. Vlastně jsem se strašně polekal. Zeptal jsem se, co tím myslí. Řekla: homosexuál. Podíval jsem se jí do očí (dlouho jsem to nevydržel), zamyslel se a pak řekl "jo, to je ono." "Víš, že mě to kdysi napadlo?"

Zas tak hladce to samozřejmě neproběhlo. Vlastně jí to teprve začalo docházet. Začala se mě ptát, spíš přesvědčovat, že to nemusím vědět jistě. Na to jsem řekl, že jsem si jistý. Pořád hledala momenty v minulosti, kdy jsem byl s nějakou holkou. Pak říkala, že se tomu moc poddávám, že to snad chci sám a ne že je to ve mně. Ptala se mě, jestli jsem to vůbec s holkama zkoušel. Jestli ne, tak prej prostě nevím a nemůžu to vědět. Na to jsem se jí zeptal, jestli to dělala někdy s ženou, a nasměroval jsem rozhovor tímto směrem. Asi jsem ji tím přesvědčil.

Pak se ptala, jestli mám kluka. Řekl jsem, že teď ne. Došlo k otázce, jestli vůbec můžu milovat kluka. Řekl jsem jí, že jsem zrovna do jednoho zamilovanej. Pořád na ní bylo vidět, že jí něco nesedí. Tušil jsem co, tak jsem se přímo zeptal: "Tobě se určitě nezdá představa sexu mezi klukama, že?". Samozřejmě to bylo tak. Ptala se, jestli si dovedu představit život s klukem. Než jsem odpověděl, tak si odpověděla sama, že asi teda jo. Řekl jsem jí: "Ano, máš pravdu."

Samozřejmě bylo plno otázek na AIDS, tak jsme se taky trochu pobavili o bezpečným sexu. Pak jsem jí donesl A4 s textem, kterej jsem si pro tento účel sesmolil a přidal jsem k tomu brožuru COMING OUT. Odešla do ložnice. Po nějaké době (netroufnu si odhadnout čas, možná 15 minut, možná hodina) přišla zpět. Teď došlo na slzy. Znovu jsem jí říkal, že bych byl velmi nerad, aby se tím trápila, že mě to pro mě není problém, ale nechtěla to pochopit. "Co kdyby se to někdo dozvěděl? To by ti nevadilo?" "NE, jsem s tím úplně srovnaný. Nějaký kecy blbců mě nezajímají."

Taky jsme se dostali k tomu, že mě má pořád stejně ráda, ale že tohle zatím nemůže přijmout, možná časem. Ptala se, jak to chci říci otci. Vysvětlil jsem jí, že to plánuju na příští víkend. Chtěla, abych mu to řekl hned, protože si o tom musí s někým promluvit a s kým jiným než s ním. To mě trochu polekalo. No fajn, řeknu to teda ještě dneska, hned jak přijde domů.

Otec přišel až večer, právě začínal sport po zprávách. Přišel v dobrý náladě, sháněl se po výsledcích hokeje a povídal veselou příhodu z práce. Řekl jsem, že je fajn, že má dobrou náladu a že doufám, že mu vydrží. Protože nevěděl, co tím myslím, tak na to nic neřekl.

Byl jsem u sebe v pokoji a díval se na sport. Za chvíli přišel otec a ptal se, co škola, co novýho v Brně atd. Říkal jsem, že škola je v pohodě a v Brně není nic novýho. Moc se mi o tom nechtělo začínat, ale otec, že mu prej něco chci říct. Tak jsem začal ze široka, že to, co mu chci říci, ho nepotěší, že to není nic strašnýho, ale pro rodiče to bývá těžký. Prostě jsem to dost dlouho okecával, už z toho asi bylo jasný, o co půjde, a pořád jsem nevěděl, jak vyslovit tu větu: "JSEM HOMOSEXUÁL". Nakonec mě napadlo: "Prostě nečekejte ode mě, že se ožením."

Otec mě začal přesvědčovat, že něco jako homosexualita neexistuje, že je to jenom takovej rozmar, což jsem mu vyvracel. Zřejmě přijal, že to tedy existuje, ale já to nejsem, že to nemůžu vědět jistě. Ptal se, jestli mám problémy najít si holku. Dost jsme o tom mluvili, ale nepřijal to. Pak odešel a asi za 30 minut se vrátil a znovu mě přesvědčoval, že nejsem homosexuál. Řekl jsem mu, že to vím už několik let - už od gymplu, jenom jsem si to nechtěl přiznat. Nakonec jsem měl pocit, že jsem ho přesvědčil. Prostě odešel a zdál se být nějaký naštvaný a zklamaný.

Tak tohle je pouhý začátek bezprostředně zaznamenaných poznámek, které mi Jirka poslal. Mluvil o tomto tématu s rodiči ještě téhož večera a pak i několikrát během víkendu. Opakovaly se otázky, zda "to" ví jistě, návrhy na návštěvu lékaře i žádosti, aby se s "těma lidma" nestýkal (od nich bylo naštěstí později upuštěno). Znovu tekly i slzičky, ale postupně se názory vyjasňovaly a rodiče uklidňovali. Jirkovy zápisky z víkendových zážitků končí docela optimisticky…

V neděli odpoledne jsem vezl otce do města. Během cesty jsme se o tom celkem v pohodě bavili. Opět se ptal, jak dlouho to vím, že se mu nezdá, že najednou z ničeho nic…. Vysvětlil jsem mu, že to není z ničeho nic. Nakonec se zeptal, jestli si uvědomuju, že to v životě budu mít těžší. Samozřejmě, že to trochu těžší budu mít, s tím jsem souhlasil.

Večer jsme se s otcem bavili o takových věcech, jako abych si "nezavřel dveře zpět", že to třeba nevím jistě. Ale vím, že už to přijal. Taky mi začal povídat svůj první sexuální zážitek :-). O takových věcech jsme se nikdy předtím nebavili. A ujistil mě, že mě má rád a že tohle nemění vůbec nic na našem vzájemným vztahu.

Shrnutí:

Až na prvotní šok si nedovedu představit, že by tuto věc mohli vzít lépe. Matka říkala, že kolem mých 16 let určité podezření měla; možná, že v tu dobu by to pro ni byl menší šok, ale tehdy jsem na tom byl zhruba podobně (s tím podezřením). Uvidíme, jak se s tím vyrovnají, ale zdá se, že jsou na dobré cestě. Kdybych věděl, že to není možný, tak bych řekl, že se s tím už celkem srovnali. Ještě bych dodal, že jsem rád, že se to provalilo už v pátek, protože i z těch zápisků je možno vysledovat posun názorů po každém rozhovoru. Takže během těch dvou dnů byl celkem čas si o tom popovídat.

Právě jste dočetli úryvky z Jirkových poznámek, které mi poslal na základě naší předchozí e-mailové korespondence. Je to nevýslovně povznášející pocit, být alespoň zprostředkovaně přítomen takovým chvílím, jako je vyjevení vlastní citové orientace rodičům. Jsem rád, že k tomu dal Jirka příležitost mně i vám.

Úryvky jsou autentické. Trochu jsem je upravil po slohové stránce, ale tak, abych zachoval původní smysl a bezprostřednost. Taky jsem pro lepší čtení opravil pravopisné chyby a překlepy. Jména v textu nemusejí odpovídat skutečnosti a jakákoli podobnost osob a děje by mohla být pouze náhodná :-)