 |
|
Konference GLB-L se zdá být velice plodnou. Jednoho dne - bylo to v úterý 17. srpna 1999 -
se rozpovídal o svém rodinném coming outu Honza Vojtko. A také souhlasil, abych do jeho příběhu nechal nahlédnout i vás, za což mu děkuji...
Jsem v Praze už pátý rok, odešel jsem z malého města, kam mě srdce táhlo (a táhlo mě to za jiným hodně pěkným mužským srdcem). Naši nejprve nějak nechápali moji "touhu" odejít a ještě k tomu do Prahy, ale přežili to, snažili se pochopit a hodně jim v tom pomohlo i vědomí:
"Třeba se někde chytí a bude se mít dobře". Stalo se.
O mém gayství věděla pouze ségra, v době "před pěti lety" snad jediný člověk, se kterým se dalo mluvit. Tak jsem pět let jezdil za našima, mluvili jsme spolu o spoustě blbostí, ale nikdy nepadlo ani slovo o tom, jestli v Praze někoho mám. Jejich nezájem jsem samozřejmě podporoval, nicméně jenom asi tak tři roky. Po třech letech jsem zjistil, že mi docela dost vadí, že o mě nějak nemají zájem (bratr se ségrou a jejich milostný život totiž byl na talíři pořád), a tak jsem začal s taktikou - tudle něco řeknu, tudle něco naznačím.
Zásadně jsem mluvil v množném čísle, "My jsme někde byli, někam
jedeme"; když jsem chtěl něco říct o mém milém, tak jsem mluvil o mé drahé polovičce, abych nelhal, ale mohl mluvit v ženském rodě (ten alibismus v člověku je děsivej). No takhle to šlo další cca dva roky. No a letos v březnu, když jsem byl u našich, odskočil jsem si k mé bývalé šéfové z dramaťáku, kde jsem "skejsnul" do jedný do rána. Tak jdu domu a cestou si říkám, to by byla prdel, kdyby tam na mě čekal otec a pronesl památnou větu -
"Ty hele, seš tam s chlapem, nebo s ženskou, protože já si myslím, že tam seš s
chlapem".
Hádejte! V okně rozsvíceno, (okno do kuchyně, naše rodina vše vždy řešila v kuchyni), předtucha se prohlubuje! Vejdu do dveří, zuju se, pozdravím
"Nazdar tati, proč nespíš??" a tak podobně. Otec: "Sedni
si", Já si sednu. Otec: "Ty hele, s kým v tý Praze seš, s chlapem, nebo se ženskou, protože já si myslím, že s chlapem, protože když jsme se u vás byli podívat (to jako v bytě v Praze), tak jsem tam tak nějak neviděl ženský šminky, na šňůře kalhotky, v botníku lodičky, jenom jsem si tam tak nějak všimnul, že tam jsou o tři čísla větší boty, spoustu slipů atd."
No a já: "Tati je to chlap". Jo ještě předtím mě upozornil, že jako když to ten chlap bude, tak se nic neděje, a stejně mě bude mít pořád s mamčou rád! Ale stejně kdyby to neřekl, tak mu to stejně potvrdím, i kdyby měli nebo neměli mě rádi. Tak to je všechno, teda není, ale to je na dlouho...
Honza
Všechna práva autora jsou vyhrazena. Veškerá reprodukce textu nebo jeho částí je povolena jen se souhlasem autora. Jména v textu nemusejí odpovídat skutečnosti a jakákoli podobnost osob a děje by mohla být pouze náhodná :-)
|
|
|
